Praxe a osvobození

Praxe a osvobození

Identifikace se s pohyby v mysli zastavíme praxí a nelpěním.V této sutře 1.2 svých Jóga Súter Patandžali definuje stav Jógy jako stav, kdy přerušíme ztotožňování se s pohybem ve vlastní mysli. Nabízí nám metodu dvou kroků jak zastavit proudění myšlenek a tudíž dosáhnou Jógy. Říká nám, že skrze svou vlastní praxi (abhyasa) a neulpíváním (vairagya) budeme schopni přestat se idenfitikovat se svými myšlenkami a pak uvidíme skutečnou realitu nás samotných, jací opravdu jsme. V této chvíli dojdeme osvícení – realizaci jednoty bytí a nekonečné blaženosti.
Takže, jediné co potřebujeme je praxe a nebýt závislí. Jednoduchý koncept, avšak jak jej docílit? Co tento koncept opravdu znamená? Abhyasa znamená praxe (praktikování), a to znamená cvičit něco, u čeho nějakou chvíli setrváte. Nad něčím si sednete a pokaždé na to máte nějakou reakci, např. Proč musím dělat tuhle práci? Proč mě manžel/ka nepostouchá? Žmarjá, proč musíme dělat svíčku pět minut? Anebo proč si jen nesednout a nemeditovat, nemám lepší věci na práci? Zaznamenáte svou reakci (myšlenku) a pak ji necháte odplout. A pak zaznamenáte další, a tu taky necháte odejít. A tak to děláte dál a dál. A tak budete pokračovat do té doby až všechno, co není potřeba odpadne a to, co je potřebné se bude objevovat častěji a časteji. A nakonec budete schopni vidět sami Sebe, své vyšší já, raději než sbírku záležitostí , které nám probíhají v hlavě.
Tak proč všichni jednoduše nenásledujeme tuhle radu a nevykašleme se na trápení lidského života? Jeden můj učitel mi jednou povídat, že každý může prožít samadhi když se zamkne v pokoji bez knih či televize a medituje 16 hodin denně po dobu tří týdnů. Jenže skoro nikdo tohle nedokáže, protože už po krátké době sezení pocítíme nutkání vstát a jít něco dělat. Dopady našich činů (karem) vyplavou na povrch a mají za úkol jediné, vyrušit nás a odvést pozornost. Sedět sami se sebou takto intenzivně je pak velmi nepohodlné. Něco rušivého se objeví a my od toho utečeme, změníme program tak, abychom nemuseli plně prožít obtížnost věci, která přišla. A když se od dané věci odvrátíme, posílíme obtížnost záležitosti tak, že jí nemůžeme stát tváří v tvář a nemůžeme jít dopředu. To, nad čím si musíme sednout je vairagya–nelpění, odpoutání se, nezaujatost. Vairagya je ocitnout se něčemu v tvář, jakkoliv negativnímu i pozitivnímu, a neidentifikaci se s tím čili nestát se součástí toho, co vidíme a jak definujeme sebe samotné. Když něco vyvstane, jděte hlouběji na průzkum toho, jak se skutečně cítíte – Co je to za záležitost? Jaké pocity ve mě vyvolává? – a poznáte, že jakýkoliv pocit to je, jakýkoliv zážitek vám tento pocit vyvolává, pořád je to jen: zážitek, prožitek, pocit a nic víc, nejste to vy. A pak se posuňte dál.
Existuje pouze jedna asána a to je vztah sám k sobě. Být spokojený sám se sebou, se svým tělem a se svou myslí je tím cílem. Dovolíme-li si, aby náš vztah k sobě samotným byl pevný a radostný, pak objevíme své pravé Já uprostřed všech těchto vírů a změn. Pravé já je věčné a neměnné. Asána meditace jsou stejná praxe, obojí je o tom sednout si s čímkoliv, co nastane a věřit, že to co je vevnitř je nekonečná radost, která je pravou podstatou bytí.
Každý pocit, každá emoce, pozitivní či negativní je začátek. Všechna starodávná učení, nejen v jógové tradici, nýbrž ve všech spirituálních tradicích, říkají, že vše je radost. Zdrojem veškerého vesmíru je radost: neohraničená, bezmezná radost. Tudíž pokud chcete rozřešit negativní emoce jako vztek, musíme dovolit, aby uběhl celý svůj cyklus. Vyřešit a rozluštit znamená přivést zpátky ke svému počátku a nechat, aby uběhl celé kolo. To je vývoj, o který se v józe jedná. Nezáleží na tom, jestli je to asána či medice, emoce nebo pocit, sedíte s tím dostatečně dlouho, abyste mohli pozorovat celý cyklus, procítit jej dostatečně hluboko a nechat odejít druhým koncem ven a zase tam, odkud vzešel, což je ve skutečnosti blaho.
Paradoxem pak je, že aby praxe byla úspěšná, potřebujeme osvobození, ale abychom dospěli osvobození, potřebujeme praxi. Tudíž procházíme lekcí jógy, dnem v práci, večeří s přáteli a cokoli vyvstane, sedneme si nad tím – co je, neutíkáme ani neviníme ostatní a nesoudíme je za to, že projektují svou mentalitu do jednání, a pokud ano, zaznamenáme to zkoušejíc se od toho odpoutat. A kousek po kousku zjišťujeme, že s tím umíme sedět a nevzrušovat se déle a déle. A to je metoda, kterou nám Patandžali nabízí.Věra

Comments are closed.