Strach

Strach

„Naším nejhlubším strachem není, že jsme neschopní. Naším nejhlubším strachem je, že jsme schopní tak, že se to nedá změřit. Ptáme se sebe, kdo jsme, abychom si mysleli, že jsme skvělí, krásní, talentovaní, báječní? Ale vlastně, kdo si myslíme, že jsme, abychom si to neodvažovali myslet? Jste dítě Boha. Hraní si na nicotného světu nepomůže. Není nic povznášejícího na přikrčování se tak, že se ostatní kolem Vás cítí nejistě. Naším úkolem je zářit, jako září děti. Jsme narozeni proto, aby z nás vyzařovala nádhera Boha, který je uvnitř nás. Není jen uvnitř některých z nás, Bůh je ve všech. Když necháme, abychom zářili pak… dáváme i jiným vůli zářit. Osvobodíme-li se od strachu, naše přítomnost automaticky bude osvobozovat ostatní.“


Marianne Williamson

Strach je všudypřítomný pocit, který většina bytostí zakusí na nějaké úrovni na vlastní kůži. Všechen strach pochází z našeho vnímání reality a z našich minulých zkušeností (karmy). Strach je občas nutný, a to v případě, kdy nám pomáhá zůstat naživu. Takový strach je instinktivní a je důležitý pro naše přežití. Ale jiný druh strachu je takový, který nám brání prožívat život plně a se vším, co nabízí, a tím nás svazuje a zotročuje. Pak se díky takovému strachu prohlubuje propast mezi námi samotnými a těmi ostatními, ke kterým se bojíme přiblížit, a tím bráníme propojení všudypřítomného božského principu.
Taittiriya Upanišád nás učí že, „do té doby, než si uvědomíme jednotu života a bytí, žijeme ve strachu”. Když si nejsme jistí okolím, začneme typicky reagovat negativně a obranně, protože si neznámo vyložíme jako možný útok na nás anebo naše bezpečí. Ať už si popíšeme tento pocit nejistoty či pochybnosti jakkoliv, při bližším přezkoumání zjistíme, že má kořeny ve strachu. Nasáklí svým vlastním strachem pak začínáme vidět svět dualisticky a věcem dáváme nálepky  dobrý nebo špatný, ty jsi takový či onaký, začínáme soudit. Způsob, jak o věcech smýšlíme, jak jim rozumíme a jaké máme tendence (tzv.guny) nás mají za úkol odpoutat z vnitřního boje se sebou samotnými. (Guny jsou součástí tzv. Májy, iluze, která překrývá Pravdu, tudíž nás guny odvádí od pravého poznání – pozn.aut.) Výsledkem je, že posilujeme tento strach, který nás paralyzuje víc a víc a odvádí nás od rozpoznání vlastní vnitřní inteligence, síly a sebejistoty.  Pokud tyto strachy a obavy vyživujeme delší dobu, po více životů, takové chování pak vytváří tzv. samskáry, což jsou duševní dojmy vtištěné do našeho jemnohmotného těla (a projevují se jako tendence myšlení, jakési vzorce vlastního chování – pozn.autora). Tyto vjemy se prohlubují každým opakováním daného vzorce, jakoby opětovné prošlapávání stejné cestičky, vedoucí k přízemní světské existenci.
Jako praktikující jogíni dostáváme možnost dostat se praxí až ke kořenům vlastního strachu a později se jím propracovat a osvobodit se od samskár. Naše tělo je tvořeno a je výsledkem našich karem, a my meditací, asánami, pranajámou, stravou a řízeným záměrem můžeme vidět, kde překážíme vlastnímu Já. Toto naše bádání a pozorování vlastního Já rozpouští naše karmy v jejich zárodku a otevírá nás k rozpoznání, zpracování záležitostí, zhojení se a následujícího osvobození se.
Díky meditaci máme možnost být svědky vlastního niterního prostředí, podrobit zkoumání původ a hloubku našich strachů. Tím,  že láska stojí v opozici strachu, zkoumáním vlastních myšlenek a dialogu se sebou samým si všímáme, kde nám schází sebe-láska. Abychom vyřešili vlastní strachy a obavy musíme milovat sami sebe natolik, abychom jim mohli čelit a porozumět jim vědomě s porozuměním a bez odsuzování se.
Cvičení asán nám pomáhá ještě důkladněji prozkoumat kořeny strachu, protože nám umožňuje cítit napětí a nepohodlí, které v našem těle sídlí. Dále nám pak dává možnost všimnout si našich ustrašených reakcí z některých pozic a duševní a emocionální nepohodlí, které díky pozicím vycházejí na povrch. Díky asánám můžeme zkoumat hranici známého a neznámého, naši reakci na ně, a odkrývat překážky těla a mysli. Obzvláště se to stává viditelným v pozicích jako jsou výpady, záklony a další pozice, ve kterých dochází k uvolnění bedrostehenního svalu (tzv. psoas, spojující obratle, kyčle, stehna), protože to je klíčovým svalem našeho reflexu strachu. Pracováním na uvolňování bederních svalů a protažení přední části těla nás nechává nahlédnout do našeho emocionálního stavu. Bedrostehenní sval je důležitý pro stabilitu celkového držení těla, psoas spojuje obě strany spodní části zad do přední části těla a končí svalem hluboko u kyčlí.
Pranajámická cvičení jako je nadi shodhana nejenom, že čistí energetické kanálky (ida, pingala, and sushumna), ale také stimuluje přední lalok, řídící centrum emocí a osobnosti. Harmonizuje obě hemisféry mozku, klidní mysl a nervový systém. Pokud jsme neurologicky vyvážení, budeme lépe reagovat na jakýkoliv strach, který zažíváme.
Vegetariánský způsob stravování nám také pomáhá zbavovat se strachu. Zvířata určená na porážku vylučují před samotným zabitím stresové hormony a další chemické látky, které jsou jejich přirozenou reakcí před strachem. A když pak jíme maso jejich mrtvého těla, tyto složky konzumujeme spolu s ním, sousto po soustu. Volbou stravy, která nevytváří strach v ostatních bytostech i my budeme pociťovat méně strachu ve vlastním životě.
Zapojení všech těchto praktik s vyšším záměrem postavit se čelem k tomu, co nás děsí,  nám pomáhá obeznámit se s vlastním strachem. Familiárnost s vlastním strachem rozvíjí odvahu změnit naše hluboce zakořeněné reakce a měnit vztah k vlastnímu strachu a vnitřním obavám. Když si uvědomíme, že strach není ničím jiným než duševní obstrukcí, zjemníme přístup a propadneme životu jako takovému. Nebudeme už potlačeni a svazováni vlastním strachem a podnítí nás to ke kuráži procházet životem naplno – obejme nás plnost života. Odpoutáni od strachu, s klidem a svobodně obklopeni vším, co je uvnitř a kolem nás, jsme pevně, radostně a beze strachu spojeni se zemí.

Comments are closed.