Category Archives: Blog

Ajurjóga

Ajurjóga

Cílem ajurjógy je upravit stav organismu tak, aby byl v rovnováze, aby byl vyčištěn od toxinů, aby mohl volně dýchat, měl průchodné cesty pro vyloučení všeho odpadu, protože držet v sobě odpad je škodlivé.

Fotka uživatele Jóga dnes.

Ájurjóga je léčebný systém, který je používán ajurvédou k dosažení a udržení zdraví. Ajurvéda je tradiční indická medicína, která používá výhradně přírodní systém léčby. Ajurvéda říká, že ke zdraví dojde člověk dvěma základními způsoby – a to správnou stravou a cvičením, čímž se účinek praxe zvyšuje. Z toho plyne, že ajurjóga je nejen základním způsobem léčby, který ajurvéda používá, ale také (a to je moc důležité) s dlouhotrvajícím účinkem…

Při otázce, čím se ajurjóga liší od jiných typů jógy, je odpověď jednoznačná… Ajurjóga je systém pomalých a prodýchaných cviků, které jsou odcvičitelné pro každého. Ajurjóga se přizpůsobí možnostem vašeho těla, které pomalu posouvá dále… Dá se říci, že ajurjóga posouvá vaše tělo ke zdraví a udržuje nastolený stav.

Když na ajurjógu pohlédneme detailněji, tak je to promyšlený systém dýchání, čištění, detoxikace, uvolňování spasmu, energetického dobití, vytváření rovnováhy, uvolňování napětí a nalezení vnitřní spokojenosti.
Dech je první – a proto ajurjóga začíná klidným dýcháním, pozorováním vlastního dechu a prodlužováním výdechu. Protože nádech nás naplňuje kyslíkem, pránou, živinami ze vzduchu a výdech nám pomáhá zbavovat se toxinů a odpadu – náš organismus potřebuje dostatek času na to, aby v klidu vyloučil co nejvíce odpadu. Když vědomě prodlužujeme výdech, tak má tělo čas na úklid.

Čištění je druhé – když je v oběhovém systému moc toxinů a dráhy, kterými odpad jde obvykle ven, jsou málo průchodné nebo ucpané, tak to není moc dobré. Když toxiny nenaleznou cestu ven nebo když je cesta jen málo průchodná, tak mají tendenci se jen přesunout z jednoho místa na těle na místo druhé (putující bolesti, putující spasmy, putující problémy). Nejvíce odpadu se usazuje kolem kloubů (ramena, kolena, bedra, lopatky…). Mít průchodné cesty je základním pilířem zdraví!

Detoxikace je třetí – jedna věc jsou běžné toxiny v oběhovém systému a druhá věc jsou ty toxiny, které jsou doslova přilepené okolo bolestivých kloubů nebo usazené ve svalech jako tuhost nebo v jiných tkanivách… Tyto toxiny způsobují zdravotní problémy. A proto je dobré se jich postupně zbavovat. A tělo detoxikovat. Ajurjóga to dělá pomocí speciálních cviků, které dostávají tělo do jemné rotace a působí jako ždímání. Zmáčknout, vyždímat a uvolnit co možná nejvíce toxinů do oběhu. A když jsou už tyto toxiny v oběhu, tak je možné je vyloučit z těla ven…

Rovnováha je čtvrtá – v současné době je běžné, že udržet rovnováhu je docela problém. Když neudržíme rovnováhu, tak to znamená, že je v našem těle disbalanc, tedy nerovnováha. Například hlava a tělo nespolupracují ideálně nebo pravá ruka je bolestivější než levá nebo pohyb v jednom kloubu je jiný než v tom druhém … disbalanc, nerovnováha. Cvičením rovnovážných sestav upravujeme jemně a neagresivně každou nerovnováhu. A vytváříme harmonii, tedy rovnováhu svalovou, dýchací, nervovou…

Uvolnění napětí a dosažení spokojenosti samého se sebou je pátou částí – neklid je jen výsledkem něčeho, co probíhá v našem organismu. Cílem ajurjógy je upravit stav organismu tak, aby byl v rovnováze, aby byl vyčištěn od toxinů, aby mohl volně dýchat, měl průchodné cesty pro vyloučení všeho odpadu, protože držet v sobě odpad je škodlivé. Nejen pro tělo, ale i pro hlavu. Klidná mysl, klidné tělo je výsledkem práce samého se sebou a přináší spokojenost a zdraví. Najít si čas pro sebe a v klidu například hledět na něco hezkého nebo poslouchat svůj dech či rytmus srdce je odměnou pro vaše tělo za tu všechnu práci, kterou pro vás dělá.

Zpíváte?

Zpíváte?

Zpíváte?

Fotka uživatele Zpěvomat.

Zpěv a písně jsou součástí každé kultury. V písních vyjadřujeme svůj vztek a bolest, své radosti a smutky, své obavy a znepokojení. V tradičních společenstvích – afrických kmenech, skotských vesnicích, indiánských komunitách – zpívá každý. Písně jsou pro každého. Ale v současnosti se zpěv stal pro většinu lidí něčím speciálním: profesionální zpěváci zpívají a zbytek poslouchá. Přesto z důvodů, které si sotva uvědomujeme, písně zůstávají nezbytnou součástí života: lidé dnem i nocí v autě i doma naslouchají písním. Když se nad tím trochu zamyslíte, rychle vám dojde, že jsme závislí na písních a na zpěvácích, kteří nám téměř bez ustání dodávají emocionální energii. Náš hlad po písních a obdiv ke zpěvákům signalizují zoufalou potřebu podílet se na tom živém vyjádření emocí. Písně jsou jednou z mála oblastí, kde je vyjadřování plné škály emocí veřejně dovoleno a celkově akceptováno.

Pocity zůstávají vzpříčené v krku. Dusí nás smutek či škrtí strach. Ale kdybychom mohli z plna hrdla naříkat nad svým žalem, tak jako to dělají truchlící španělské venkovanky, nebo výskat radostí jako oslavující Zuulové, znovu bychom pocítili tep čistých emocí. Zpěv je jednoduchý bezprostřední způsob, jímž můžeme osvobodit své emoce a nechat je den za dnem volně plynout. Probuďte v sobě zpěváka tak jako předtím tanečníka – nikoli proto, abyste mířili ke špičkovému pěveckému výkonu, ale abyste v určitém směru doplnili a obohatili sebe sama.

 

Odevzdejte se své písni, jděte za ní až do srdce, a ucítíte pohyb své duše. Někdy přijdou slova, někdy ne. Na tom nezáleží. Jen nechte zvuk vyvěrat ze svých útrob a hýbat tělem. To je hlas vašeho srdce.

Váš hlas vás přivede do srdce. A totéž dokáže i tanec. Pohyb podněcuje emoce. Zpěv a tanec vás přivedou do přímého styku s momentálními pocity. Také uvolňují staré pocity, energii, která byla ve vašem těle uvězněná a neměla kam odejít. Nechte je jít.

 

(Gabrielle Roth, z knihy Mapy k extázi)

Dívka, matka i stařena

Dívka, matka i stařena

Denní modlitba

Je dívka, matka i stařena.
V jedné osobě…

Awesome Tree Carving....:

Poznáš ji, protože se opravdově dívá do očí komukoliv, koho potká…
Nebojí se být přímá a upřímná v tom, jak se cítí
Sleduje svůj vlastní směr
A je ochotná se setkat se vším,co přijde
Protože důvěřuje svojí Cestě
Je si vědomá své vlastní síly
Těší ji, když posiluje ostatní a umožňuje jim, aby se měli dobře
Ale odmítá podléhat těm, co jen vysávají energii…
Okamžitě prohlédne každou hovadinu
Ví, jak ochránit samu sebe
Naslouchá svému vnitřnímu vědění
Je ochotná porušovat pravidla, která nastavili druzí,
aby zůstala věrná sama sobě
Její pravda pochází přímo z jejího srdce
Její mysl jí slouží, aby tu pravdu mohla vyjádřit
Je vědomá dovnitř i ven
S klidem odpovídá spíš než přehnaně reaguje
Už více nepřiživuje klamné drama
Už více nepotřebuje kontrolovat vše kolem
Je hluboce napojena na svůj zdroj tvořivosti
Je svým vlastním rozvíjejícím se uměleckým dílem
Může vytvářet krásu ze všeho, co je kolem ní
Je naladěna na svoji intuici a na své instinktivní tělo
Žije v přítomnosti
protože je ochotná pustit minulost
a dovoluje budoucnosti vytvořit prostor pro to, co je potřeba
Chápe život jako neustále se měnící proud z jedné chvíle do druhé
Ochotně ten proud následuje
Cítí se hluboce propojena se zemí a zůstává nablízku přírodě,
uznává, že od ní není oddělená
Být spojena s přírodou je důležité pro její pohodu a zdraví
Zjednodušila si život
Pustila to, co není důležité, aby mohla být svobodná
Oceňuje svou samotu
Zaplavuje s ní svou duši, ale stejně tak oceňuje čas strávený s podobně smýšlejícími dušemi
Nepotřebuje muže, aby ji doplňoval
Její vztahy se zakládají na rovnocenných základech úcty a sdílí
bezuzdné smyslné potěšení
Nemá čas na drby
Sesterství podporuje, neporáží ho
Oslavuje krásu a sílu jiných žen
Oslavuje krásu a sílu uvnitř sebe sama
Je ochotná stejně brát jako dávat
Naplňuje vlastní pohár pro sebe a nechává ho přetékat pro ostatní
Rozumí, jak je marné dávat nevyžádané rady
A tak sdílí svou moudrost tím, že ji žije
Má vizi léčení světa
Přispívá k němu tím, že dává své dary
Láska je její náboženství
Jednota jejím evangeliem
Smích jejím půvabem
Miluje si hraní se svým vnitřním dítětem
Zpívá a tančí se svou vnitřní dívkou
Živí své tělo, svou duši i ducha každý den skrze svou vnitřní matku
Ostatní ji vyhledávají pro její moudrost,
jsou neodolatelně přitahováni k jejímu nepředvídatelnému tajemství
Cítí se viděni a přijímáni v jejím klidném zájmu
mírumilovní v jejím posvátném prostoru
Jsou šokováni jejím neuctivým humorem
ale tajně inspirováni a povznášeni tím,
že mohou být sami sebou

Je dívkou, matkou i stařenou
V jedné osobě.
Je bohyní

– Caroline de Lisser

Nepřátelé na cestě k plnému vědomí

Nepřátelé na cestě k plnému vědomí
„Každý se může pokusit stát se vědoucím člověkem. Nicméně jen velmi málo lidem se to podařilo, což je zcela přirozené. Nepřátelé, které člověk potká na cestě za poznáním, když se pokouší stát se vědoucím člověkem, jsou totiž strašní. Většina lidí jim podlehne.“

„Když se člověk pustí do učení, nemá o svém cíli nikdy jasno. Jeho odhodlání je slabé a mýlí se v účelu. Doufá v odměnu, která nikdy nepřijde, protože netuší nic o obtížích, které ho při učení očekávají.“

„Začíná se pomalu učit — nejdřív kousek po kousku, pak po větších kusech. A jeho myšlenky brzy narazí. To, co se učí, není nikdy to, co očekával, nebo to, co si představoval. A tak se začne bát. Učení se nauce není to, co od něj lidé očekávají. Každý krok přináší nový problém a strach, který přitom člověk zažívá, se nemilosrdně a nekonečně hromadí. Nastává bitva.“

„A tak člověk narazí na prvního ze svých přirozených nepřátel — na strach. Je to strašný nepřítel. Proradný a velmi těžký k překonání. Schovává se v každém zákrutu cesty, obchází a číhá. A jestliže se člověk, poděšený jeho přítomností, obrátí na útěk, ukončí první nepřítel jeho cestu za poznáním.“

„Co se stane s člověkem, který uteče před strachem?“

„Nic se mu nestane. Jenom jeho učení skončí. Nikdy se nestane vědoucím. Bude možná pánovitý, možná neškodný a poděšený. Ale v každém případě to bude poražený člověk. Jeho první nepřítel ukončil jeho tužby.“

„A co může udělat, aby strach překonal?“

„Odpověď je docela jednoduchá. Nesmí utéct. Musí překonat svůj strach a bez ohledu na něj pokročit ve svém učení o další krok. A pak o další a ještě další. Musí se doopravdy bát, a přesto nesmí přestat. To je pravidlo. Nakonec přijde okamžik, kdy první nepřítel ustoupí. Člověk začne být sebejistý, jeho odhodlání je silnější. Přestane se učení bát.“

„Když se tento okamžik dostaví, může o sobě člověk říct, že překonal prvního přirozeného nepřítele.“

„Stane se to najednou, done Juane, nebo se to děje postupně?“

„Stává se to postupně, a přesto strach zmizí najednou, a to velmi rychle.“

„Ale nebojí se pak člověk znova, když se mu přihodí zase něco nového?“

„Ne. Jakmile jednou člověk překonal strach, už se s ním v životě nesetká. Protože místo strachu získal jasnou mysl, která vymaže každý strach. Tehdy člověk pozná i své touhy a ví, jak je uspokojit. Předvídá další kroky v učení a všechno vidí ostře a jasně. Cítí, že mu nic není skryto.

A tehdy narazí na druhého nepřítele. Jasnost! Tato jasnost mysli, kterou je tak těžké získat, sice zažene strach, ale sama člověka oslepí.

Vede člověka k tomu, aby o sobě nepochyboval. Ujišťuje ho, že dokáže, co se mu zachce, protože do všeho jasně vidí. Protože je mu vše jasné, je velmi odvážný a nic ho nezastaví. Ale to vše je omyl. Je to jen kousek pravdy. Jestliže člověk propadne této klamavé moci, podlehl druhému nepříteli a ukončil své učení. Bude spěchat tam, kde by měl být trpělivý, a bude čekat tam, kde by si měl pospíšit. A bude s učením zápolit, až najednou nebude schopen učit se dál.“

„Co se stane s člověkem, který byl takto poražen, done Juane. Zahyne?“

„Ne. Nezemře. Jeho druhý nepřítel ho prostě zastavil na cestě za poznáním. Místo vědoucího člověka se z něj může stát šašek nebo významný válečník. Nicméně jeho jasnost mysli, kterou si tak těžko vybojoval, se už nikdy nezmění v temnotu a strach. Jasnost mu zůstane tak dlouho, jak dlouho bude žít. Ale už se nebude učit a po ničem nebude toužit.“

„Co tedy musí udělat, aby se vyhnul porážce?“

„Musí udělat to, co udělal se strachem. Musí svou jasnost mysli překonat a používat ji jen k tomu, aby viděl. Musí trpělivě čekat a vážit pečlivě každý další krok. Musí si uvědomit, že jeho jasnost je zrádná. A pak přijde okamžik, kdy pochopí, že jeho jasnost mysli je jenom bod před jeho očima. Tím překoná druhého nepřítele a dosáhne stavu, kdy mu už nikdy nic nemůže ublížit. A to už nebude omyl. Nebude to jen bod před jeho očima. Bude to skutečná moc.“

„Pozná, že moc, o kterou celou dobu usiloval, je konečně jeho. Může dělat, co chce. Jeho spojenec ho poslouchá. Jeho přání je zákonem. Vidí vše, co ho obklopuje. Ale zároveň potká svého třetího nepřítele — moc.“

„Moc je nejsilnější ze všech čtyř nepřátel. A přirozeně nejjednodušší věc je jí podlehnout. Vlastně ten člověk už je skutečně neporazitelný. Jen rozkazuje. Začal tím, že riskoval, a končí tím, že tvoří zákony, protože je pán.“

„Člověk v tomto třetím stadiu jen stěží pozná, že podléhá třetímu nepříteli. A najednou, aniž by si toho všimnul, prohraje celou bitvu. Jeho nepřítel ho změní v krutého a svévolného člověka.“

„Ztratí svou moc?“

„Ne. Už nikdy neztratí ani jasnost mysli, ani moc.“

„A čím se bude lišit od vědoucího člověka?“

„Člověk, který podlehne moci, umře, aniž by se naučil s ní zacházet. Moc se stane jenom břímě jeho osudu. Takový člověk neovládá sám sebe a nepozná, kdy a jak moc použít.“

„Je porážka od kteréhokoliv nepřítele konečná?“

„Samozřejmě, že je konečná. Jakmile jeden z nepřátel člověka ovládne, nedá se už nic dělat.“

„Není možné, aby člověk pochopil, že ho ovládla moc a změnil své chování?“

„Ne. Jakmile člověk podlehne, je konec.“

„Ale co když ho moc jen na chvíli oslepí a on ji pak odmítne?“

„To znamená, že boj stále pokračuje. To znamená, že se ještě stále pokouší stát se vědoucím člověkem. Člověk je poražen až tehdy, když se vzdá všech pokusů a opustí sám sebe.“

„Ale může se pak stát, že člověk podléhá strachu léta a nakonec ho překoná?“

„Ne, tak to není. Jestliže boj se strachem vzdá, už nikdy ho neporazí, protože se lekl učení a už to nikdy nezkusí znovu. Ale jestliže se, byť se strachem, bude po léta učit, nakonec ho překoná, protože se nikdy doopravdy nevzdal.“

„A jak může člověk porazit třetího nepřítele, done Juane?“

„Musí moci vědomě vzdorovat. Musí pochopit, že moc, kterou zdánlivě získal, není ve skutečnosti jeho. Musí být neustále pozorný a velice opatrně, ale s plnou sebedůvěrou, používat všechno, co se dosud naučil. Jestliže pochopí, že jasnost mysli a moc jsou jen další chyby a zůstane pánem sebe sama, dosáhne bodu, kdy bude mít vše pod kontrolou. A pak už bude vědět, kdy a jak moc použít. A tak porazí třetího z nepřátel.“ Člověk se tak ocitne na konci své cesty za poznáním a téměř bez jakéhokoliv varování se ocitne tváří v tvář poslednímu nepříteli — a tím je stáří. Tento nepřítel je ze všech čtyř nejkrutější. Není možné ho úplně porazit, je pouze možné s ním bojovat.“

„To je čas, kdy už člověk nemá žádný strach ani netrpělivou jasnost mysli — čas, kdy veškerá moc je pod jeho kontrolou, ale také čas, kdy pocítí neodbytnou touhu si odpočinout. Jestliže podlehne této touze, ulehne a zapomene, jestli se ponoří do únavy, ztratí poslední boj. Jeho poslední nepřítel ho promění ve slabého starého člověka. Jeho touha stáhnout se překoná jeho jasnost mysli, jeho moc a jeho vědění.“

„Ale jestliže člověk setřese únavu a dál žije svůj osud, pak má právo na to, aby byl nazýván vědoucím. I kdyby svého posledního a neporazitelného nepřítele překonal jen na okamžik. Ten jediný okamžik jasnosti mysli, moci a poznání stojí za to.“

Z knihy Učení dona Juana od Carlose Castanedy